Huawei Technologies a další dodavatelé telekomunikačních zařízení by v nadcházejících měsících mohli získat jasnější právní vodítka ohledně mezí omezení zaváděných z důvodu národní bezpečnosti. Soudy totiž posuzují dvě žaloby proti těmto opatřením a unijní zákonodárci projednávají nová pravidla pro dodavatelské řetězce kritických technologií.
Spory se týkají omezení, která v roce 2020 zavedlo Švédsko a v roce 2022 Estonsko pro používání zařízení čínské společnosti Huawei v mobilních sítích, včetně sítí poskytujících vysokorychlostní služby 5G.
V řízení před Soudním dvorem EU soudci posuzují omezení uložená z důvodu národní bezpečnosti estonskému operátorovi Elisa Eesti* a otázku, jak se na tato omezení vztahuje unijní telekomunikační právo a ochrana vlastnického práva. Švédské rozhodčí řízení se týká práv společnosti Huawei jako investora podle mezinárodní smlouvy.
Výklad Soudního dvora EU by byl závazný pro vnitrostátní soudy v celé Unii, které řeší obdobné otázky unijního práva. Investiční rozhodčí tribunál by samostatně posoudil nároky společnosti Huawei vyplývající z mezinárodní smlouvy.
Souběžně unijní zákonodárci a vlády projednávají rámec pro identifikaci zemí mimo EU, které představují kybernetická bezpečnostní rizika pro dodavatelské řetězce kritických technologií. Tento rámec je součástí navrhované revize aktu o kybernetické bezpečnosti, označované jako CSA2.
Pozornost se soustředí na načasování soudních rozhodnutí a na to, jak mohou ovlivnit unijní legislativní jednání. Rozhodnutí Soudního dvora EU by mohlo stanovit základní rámec pro vnitrostátní regulační orgány i unijní zákonodárce při posuzování příkazů k vyloučení dodavatelů z důvodu národní bezpečnosti.
Tyto případy jsou bedlivě sledovány, protože telekomunikační operátoři čelí značným nákladům na výměnu zařízení. Červencová studie GSMA Intelligence, objednaná a financovaná sedmi evropskými skupinami operátorů, odhaduje, že odstranění zařízení vysoce rizikových dodavatelů z mobilních, pevných a transportních sítí v EU podle rámce CSA2 by mohlo stát až 40 miliard eur.
Debata v EU
Rozsah, v jakém budou dodavatelé zařízení podléhat unijním omezením v oblasti kybernetické bezpečnosti, zůstává předmětem diskuse. Vlády a zákonodárci zvažují, kdo má určovat vysoce rizikové dodavatele a zda se má tento postup zaměřovat na země, nebo na jednotlivé společnosti.
Původní návrh Evropské komise by jí umožnil označovat země mimo EU, které představují kybernetická bezpečnostní rizika, prostřednictvím prováděcích aktů přijímaných pod dohledem zástupců členských států. Jde o nelegislativní opatření určená k zajištění jednotného uplatňování unijního práva ve všech členských státech.
Návrh Rady EU ze dne 22. září, která zastupuje vlády členských států, by namísto toho vyžadoval, aby Komise předložila návrh na označení země Radě.
Markéta Gregorová, která vede projednávání návrhu v Evropském parlamentu, navrhla vypustit označování zemí a místo toho svěřit Komisi posuzování jednotlivých vysoce rizikových dodavatelů a jejich zařazování na seznam.
Řízení před Soudním dvorem EU
Elisa Eesti v roce 2022 požádala o povolení používat hardware a software společnosti Huawei ve svých sítích 2G–4G a 5G. Estonské právo vyžaduje, aby operátoři pro používání síťového hardwaru a softwaru získali povolení.
Estonské orgány považovaly zařízení za riziko pro národní bezpečnost, protože Huawei pokládaly za vysoce rizikového dodavatele. Povolily jeho používání do 31. prosince 2025 pro služby 5G a do 31. prosince 2029 pro služby 2G–4G. Elisa tato rozhodnutí napadla.
Správní soud v Tallinnu předložil Soudnímu dvoru EU otázky týkající se uplatnění unijního práva a toho, zda omezení představují zbavení vlastnictví, které vyžaduje náhradu.
Generální advokátka Tamara Ćapeta ve svém nezávazném stanovisku ze dne 19. března, kterým se Soudní dvůr nemusí řídit, uvedla, že povolovací režim spadá do působnosti unijního práva. Členské státy EU podle ní mohou v zásadě vyloučit hardware a software ze svých sítí, pokud výrobce představuje riziko pro národní bezpečnost.
Taková rozhodnutí však musí podléhat soudnímu přezkumu, včetně posouzení jejich přiměřenosti. Hodnocení rizik se u výrobců ze zemí mimo EU může lišit, ale rozhodnutí nesmějí být založena na „obecném podezření“. Musí posoudit zamýšlené použití zařízení a rizika s ním spojená.
Podle Ćapety tato omezení z pohledu Listiny základních práv EU omezují užívání majetku, ale nezbavují operátora jeho vlastnictví. Společnost proto v zásadě nemá nárok na náhradu, ledaže vnitrostátní soud shledá, že i nezbytné omezení představuje nepřiměřeně vysokou zátěž.
Rozhodčí řízení
Rozhodčí řízení společnosti Huawei následovalo po rozhodnutí švédského úřadu z října 2020, který do podmínek aukce rádiového spektra zahrnul vyloučení produktů Huawei a čínského dodavatele ZTE z nových síťových instalací z důvodu národní bezpečnosti. Podmínky rovněž vyžadovaly odstranění jejich stávajících produktů do 1. ledna 2025.
Švédská dceřiná společnost Huawei napadla rozhodnutí u správních soudů. Huawei podala návrh na zahájení mezinárodního rozhodčího řízení dne 7. ledna 2022, kdy vnitrostátní řízení o opravném prostředku ještě probíhalo.
Huawei označila rozhodnutí regulátora za „zjevně diskriminační“ a uvedla, že společnost připravilo o „přínosy jejích dlouhodobých investic v zemi“.
Dále tvrdila, že opatření postrádala transparentnost a porušila závazky Švédska z mezinárodní smlouvy, včetně závazku spravedlivého a rovného zacházení a ochrany před vyvlastněním bez náhrady.
Omezení v dalších zemích
Huawei a ZTE čelí omezením i jinde v Evropě.
Německo se v červenci 2024 dohodlo s mobilními operátory, že do konce roku 2026 přestanou používat kritické komponenty Huawei a ZTE v jádrových sítích 5G. Operátoři musí rovněž do konce roku 2029 nahradit kritické funkce systémů těchto dodavatelů pro správu sítí v přístupových a transportních sítích 5G.
Ve Francii potřebují operátoři pro určitá zařízení 5G povolení z hlediska národní bezpečnosti. Free Mobile napadla zamítnutí žádostí o povolení používat zařízení Huawei na tisících lokalit.
V březnu 2025 Státní rada, nejvyšší francouzský správní soud, zrušila rozhodnutí správního odvolacího soudu v Paříži a vrátila mu věc k novému projednání. Uvedla, že ochrana národní bezpečnosti nezbavuje správní orgány povinnosti zohlednit svobodu podnikání a pravidla hospodářské soutěže.
Rozhodnutí Soudního dvora EU by vyslalo silný signál orgánům členských států, které rozhodují ve věcech odůvodněných národní bezpečností.
Pro evropské operátory, kteří ve značné míře spoléhali na čínské dodavatele, by tato rozhodnutí mohla představovat zásadní měřítko pro celé evropské telekomunikační odvětví a přinést potřebnou právní jistotu.